Autor: Ing. arch. Jan Kratochvíl
Místo: Rýmařov
Projekt: 04/2018
Program: rekonstrukce muzea
Status: soutěž (odměna)
Objekt Městského muzea se nachází na hranici kompaktní zástavby náměstí a rozvolněné urbanistické struktury původních dvorů orientovaných do ulice Husovy. Mizející zástavba na jižním předpolí centra učinila z jižního průčelí muzea stejně významnou pohledovou dominantu jako tu tradiční z náměstí. Tato bipolarita se stala nosnou ideou návrhu.
Sídlo muzea, měšťanský dům z 18. století, patří k nejkrásnějším domům na hlavním náměstí. Kompozičně ukončuje významnou průhledovou osu Radniční ulice. Zatímco je řada původních domů poškozena nástavbami, či jinými úpravami, sídlo muzea si stále zachovává svůj proporční, uměřený a jesenický půvab. K objektu by mělo být přistupováno až pietně a měl by si udržet respektive posílit svou historickou hodnotu. Zásahy jsou v tomto objektu směřovány výhradně do interiéru, vnější vzhled volá po výměně střešní krytiny – navržena je tradiční štípaná břidlice.
Dvorní křídlo se nachází ve zcela nové situaci, jak urbanisticky, tak architektonicky. Jeho aktuální stav je neudržitelný. Návrh je k němu nekompromisní a razantně jej přestavuje. Zatímco historický dům by měl ctít ornamentiku svého vzniku, u dvorní přístavby se očekává jednoznačně soudobý architektonický výraz, ideálně ve spolupráci s výtvarným umělcem. Prostá monumentální forma s exkluzivním obalem se snaží sémanticky vyjádřit unikátní městskou funkci (muzeum resp. galerie) a vytvořit v chaosu dvorků a pokleslé stavební kultury jednoznačnou pozitivní dominantu. Novodobá pevnost pro uchování exponátů a výtvarných děl je zcela v souladu se současnou architekturou kulturních stánků.
Kompozičně zakončuje průhled od autobusového nádraží směrem k hlavnímu náměstí, společně s věží radnice ukazuje, kde se nachází těžiště nejvyšší sídelní kvality Rýmařova. Uvolněné pozemky směrem k autobusovému nádraží by bylo zajímavé využít jako veřejný park s výstavou sochařských děl – zelená protiváha k hlavnímu kamennému náměstí.
Fasáda dvorní přístavby
V soutěžním návrhu je na opláštění dvorní přístavby navržen provětrávaný fasádní hliníkový systém. Fasáda jedné z nejdůležitějších institucí ve městě by měla odpovídat svou ušlechtilostí a unikátností svému významu. Ornament spár, kompozice desek případně jejich perforace, reliéf apod. by mohl propojit aktuální architektonické trendy s historickým odkazem. V případě realizace by byla kýžená spolupráce s výtvarníkem – fasáda by se mohla stát svébytným výtvarným dílem. Navržený zlatavý odstín jednak po celý rok září jako lampion štěstí v kontextu dvorkové banálnosti, jednak upomíná na motivaci kolonizátorů, kteří zdejší kraj osídlovali a navzdory drsnému klimatu po staletí zvelebovali:
„Tehdy založili čeští kolonisté zemědělskou osadu na svahu nad levým břehem Podolského potoka. Nové příchozí zachvátila, mezi léty 1224–1234 zlatá horečka, která do jesenického podhůří přilákala dobrodruhy celé Evropy.“ Koho naláká zlatavá přístavba Městského muzea?
